FK Jablonec 97 - FC Slovan Liberec
06.08.2000
Nadešel ten okamžik, další derby severu (někteří tvrdí severovýchodu). Oba kluby už vyhrály Pohár ČMFS, a tak je potřeba určit nového krále severu. Všichni už dávno víme že je to Slovan, ale není naškodu to potvrdit. 13:15 se scházíme v restauraci u nádraží, nálada se stále zlepšuje, o tom že bysme měli prohrát nikdo ani neuvažuje (tikety to jasně dokazují, pouze na jednom je tip 02 jinak samé 2). Eda má foťák a tak děláme několik foteček v hospodě. Vratislav co tu točí nám sice moc nechutí, ale co člověk neudělá pro žízen, snad jen to, že dopije a jde do stánku u nástupiště. Tak i číníme, zakupujeme malou zásobu na cestu. Trošku skandujeme a troubíme na trubku, ta má ale podobný zvuk jako lokotka a to zřejmě vyrušilo paní průvodčí z meditace. Pustila se do nás že: "...nikam vás nepustím, a když tak ne v 14:37, ale až v 15:15..." to se nám moc nelíbí a tak se raději chováme trochu klidněji. Raději už netroubíme, aby nám ten náš vlak neodjel předčasně. A už konečně vyjíždíme, nad námi visí hrozba: "Jakmile zatroubíte - vystupujete!". Cesta příjemně ubíha, lidé jsou shovívaví (nevím jestli proto, že se bojí aby je nevysadili případně s náma nebo proto, že fandí taky Slovanu). Dost nás opět pobavila průvodčí co přišla zkontrolovat jízdenky. Její úvodní věta: "Ty lahve si vemte sebou, já nejsem odpadkový koš!". To jsme si o ní opravdu nemysleli, že by byla nějaká popelnice, ale že si vydělává tolik, že jí peníze za vrácení lahví nepřipadají, jako skvělý kšeft nás překvapilo. A už se blíží poslední zastávka, teda pro nás poslední, a tak troubíme jak o život, teď už nás ta ženská může klidně vykopnout. Už se těšíme do hospody, kde jsme loni hráli šipky. A už jsme tu, co nás zde čeká je šokující. Cedulka na dveřích hlásá: "Dne 6.8.2000 v neděli ZAVŘENO". Stejná cedule se objevila i na dveřích hospy vedle, a tak zkoušíme štěstí v Mušly, ale cena 25Kč za pivo je moc. Poslední možná hospoda nás také nechce pustit dovnitř, ale posílají nás dolů do vinárny, kde speciálně pro nás točí Staropramen, a tak se nás asi čtyřicet vřítilo dolů. Servírka byla milá, dokonce nás i vyfotila. Objednáváme si další pivko a servírka nám zděluje ať zaplatíme. A tak každý platí 12Kč, to druhý nám asi dala jako pozornost podniku, protože když jsme odcházeli tak nám řekla, že raději fandí nám než Jablonci. Naše nálada se stále zlepšuje. Přesvědčení o vítězství je tak velké, že JK kupuje doutník na oslavu vítězství. 16:00 se nezadržitelně blíží, v 16:30 začíná utkání a tak si jdeme pro lístky, zde nás čeká další šok. Fronta na lístky je asi 50m dlouhá a pohybuje se rychlostí šnečka superpomalíka. Situace však není bezvýchodná. JK zná dobré heslo podle kterého se zařídil: "Ve frontě lístky nedostaneš, ty se prodávají u pokladny." A tak požádal člověka, který byl na řadě o lístky, přebývající lístky zmizeli jako by ani nebyli. Takto vyšetřený čas jsme šli využít do nedalekého kiosku. Opět změna značky piva tentokrát zkoušíme Konráda, celkem to jde, je sice lahvové, ale když je žízeň a jako že je... Hurá na stadion.
Úvod patří suveréně fanouškům z Liberce, přijelo jich tak kolem tří tisíc, v sektoru nás je tak 1200. Modrobílé balonky, konfety, papírky a hlasitý úvodní chorálek. Vyjádřujeme podporu Tomáši Bártovi, aby zachytal lépe než v minulém utkání. Běží 5.minuta a Michalík přesnou střelou překonává Podhajského. Kotel osmi domácích fans je asi dost otřesen, když zařvali tři tisíce lidí gól a nebyli to domácí, tak se jim představa o domácím prostředí rozplynula. 11.minuta Bárta proti dobře kopnuté penaltě nemá šanci. Přejeme si aby dal branku Lazzaro, protože namyšlený jablonecký trenér Hřebík prohlásil, že jim Lazzaro dát gól prostě nemůže, protože si vystřílel střelecký prach v prvním utkání. V našem sektoru stále vládne skvělá nálada. Opět probíhají pokřiky na jablonecký dorost: mateřská školka, jesličky... jejich pokus o odpověd jsme skoro neslyšeli, přesto jsme jim poděkovali: děti děkujem. Bída jabloneckého kotle je opravdu zoufalá, to i u nás doma na méně atraktivních soupeřích a tisíckrát otřesnějším fotbale je atmosféra pro domácí hráče lepší. Naši stále skvěle útočí, ale ne a ne se trefit do branky. Hřebík neunáší situaci a řve na své hráče, ke konci poločasu je hra vyrovnaná. Spousta šancí, rychlých brejků a krásné individuální akce Lazzara Liuniho. Přestávka.
Na stadionu pivko nemají a tak opouštíme stadion a hurá do kiosku. Opět změna značky, ty notorici už vychlemtali tři basy Konráda, tentokrát se dáváme na Svijenskou 13. Dopíjíme , běží už druhá půlka a tak jsme prošvihli, a celkem rádi, jedinou chybičku Tomáše Bárty. Skvělí fotbal se hrál i v druhé půlce, Jablonec měl dost velkých šancí ale nedokázal je využít. Nastupuje třetí útočník a začínají se dít věci, které Hřebíka přímo drtí. Lazzaro Liuni se protáhnul mezi dvěma obránci, kteří ještě do teď nechápou, jak mezi nima mohl projít, a střelou k tyčce poslal Slovan do vedení. To běžela 73.minuta. Poté Jablonec vrhá veškerý zbytek sil do útočení, vytváří si dobré možnosti, trefují břevno a poté skvěle zachytal Bárta. Poslední minutky utkání. Lazzaro Liuni po pravé straně utíká všem a sám proti Podhajskému se nemýlí. VÍTĚZÍME 3:1 !!!!!!!!! HURÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ !!!!!!!!!!!
Za velkého jásotu se přesouváme z ochozů stadionu ke kiosku, zakupujeme nějaké palivo na cestu, a vydáváme se na oslavný pochod. Přestože všude vyhrožovali množstvím policistů žádné manévry se nekonaly. Jízda tramvají a poté autobusem se nese v duchu oslav vítězství. Okolo projíždějící liberecká auta troubí, mávají šálami a vlajkami. Opět se schyluje k manévrům jako na jaře. Opět vystupujeme u Textilany, PČR jsme vypekli ještě víc než minule. Namířili jsme si to přímo do přilehlého sídliště, kam auty nemohli, za stáleho skandován í a zpěvu chorálů se dostáváme až k radnici. Zde se rozcházíme do hospod. Na nás čekalo Ferko. To G je balzám na duši i na tělo. Zahráli jsme si fotbálek a ... AŤ ŽIJE SLOVAN
Zpět na začátek