FC Baník Ostrava - FC Slovan Liberec
21.04.2001
Sraz je v 9:30 na tradičním místě, kolik nás pojede je ale ve hvězdách, hodinku před odjezdem se omlouvají čtyři borci z D.B.S., nakonec nedoráží dalších šest lidí tak nás je nakonec osm a Ultras je v počtu devíti kousků. Zabíráme zadní místa v buse a Ultras sedí vepředu, když jsme se řádně rozhlédli tak jsme zjistili, že přímo z Liberce je nás pouze pět! A už vyrážíme, pivo teče proudem, jak jinak. Zhruba po dvou hodinách jízdy přednáší Sluníčko strategický plán pro dnešní den: "Tak ještě čtyři hodiny budeme chlastat, pak přežijeme dvě hodiny na fotbale a pak budeme moc zase šest hodin chlastat. Jó, to bude super!". Menší, nebo větší (jak to kdo vezme) zádrhel nastává na druhé čerpačce, jak může bageta stát 500Kč je trochu záhada, kterou nedokážou vyřešit ani přivolaní borci od PČR. A tak jediné, co se daří vyřešit, je to že, půlhodinová ztráta v našem časovém harmonogramu, se dohnání pekelnou jízdou po panelové "dálnici" Olomouc-Ostrava. Na hranici Ostravy na nás čeká dodávka PČR, která nás doprovází přímo před náš sektor, do kterého musíme ihned, přestože máme ještě přes půl hodiny čas.
Při vstupu do sektoru probíhá tradiční kontrola, přesto jsme pronesli téměř vše co jsme potřebovali - Bengálské ohně, dělbuchy - s foťákem a papírky nebyl problém vůbec. Rozvěšujeme vlajky anglickou D.B.S., velkou ČR a malou Slovan, Ultras pověšují Fredyho. Chvilku před začátkem utkání se objevují první vlajky chacharů, kterých se schází přes sto.
Před úvodním hvizdem Ultras odpalují bengálské ohně, dělbuchy létají snad od každého druhého, téměř všichni máme v rukách modré a bílé balónky a nad hlavama víří mrak papírků. Úvod utkání se nese v podobném duchu, Slovan útočí, je 1.min - faul který zmařil naší první šanci raději rozhodčí nevidí. Vše si naši hráči vynahrazují za pár vteřin, to Nezmar po parádní přihrávce od Štajnera střílí branku. Dělbuchy na oslavu opět sviští vzduchem. To už ale nevydržel hlavní pořadatel a nabíhá na nás s asistencí a provádí velice důkladnou osobní prohlídku, opět bezúspěšně. Jsme, ale upozorněni na to, že jestli bouchne ještě jeden dělbuch okamžitě budeme vyvedeni ze stadionu, a tak raději boucháme balónky. Hra se trochu vyrovnává, ale spíš proto že naši začínají trochu víc bránit než útočit. Fandíme častěji než ostravský kotel, to ale dost leká přítomného policejního chcípáka (takhle ubohýho psa jsem dlouho neviděl), na druhý poločas ho už asi namleli do párků. Končí první půlka.
Po tak dlouhé cestě máme celkem hlad a tak vytváříme frontu u jediného stánku, který je v našem sektoru, ten je však zavřený. Místní pořadatelé to ale nepochopili a tak nastává "diskuse" u plotu o to jestli nás pustí třeba na hlavní tribunu, někteří nedočkavci dokonce začínají plot přelézat. To se nelíbí PČR nebo kdo to je, protože někteří nemají ani odznak ani číslo. Uběhlo skoro 15min a konečně nám hl. pořadatel slibuje, že do stánku někoho pošle. Asi po pěti minutách se opravdu někdo objevil. Nese várnici a nějaké párky. Rychle se občerstvujem abysme mohli zase fandit. Opět začínáme povzbuzovat. Probíhá zhruba 75.min a Baník vytváří před naší bránou velký závar šance na vyrovnání likviduje Tonda ve spolupráci s celou obranou. Míč letí na branku těsně před Tondou ale Pepa Lexa míč tečuje ve snaze kopnout ho do autu. Míč se ale pomalu přibližuje do naší brány, skoro už je v bráně ale zabránila mu v tom tyč, odráží se zpátky do hřiště, před dobíhajícím útočníkem lapil míč Tonda - takhle nás nervovat. A už je tu další útok, tentokrát Tonda míč vyráží stehnem. Urputně se bráníme. 90.min a ten debil (opravdu jinak se to nedá nazvat, v prvním poločase neodpískal minimálně třikrát ruku ostravákům ve vápně) nastavuje 5 minut! Za co to fakt nevím. Podle našeho měření běží už šestá minuta a stále se hraje, náhle uniká náš útočník a z půlky běží sám na brankáře. Chce mu dát jesličky, ale nedaří se to. Stále není konec. Ostraváci ještě znovu zaútočili. Ve vápně Pepa Lexa leží na zemi a odkopává míč, konečně se ozývá píšťalka a končí utkání. Hráči Baníku se vrhají na rozhodčího a chtějí ještě kopat nepřímý kop. Smůla TŘI BODY JSOU NAŠE. Krátká děkovačka s hráčema.
Balíme vlajky a odebíráme se k východu. Musíme čekat až dorazí autobus. Opět před náma jede dodávka PČR. Začínají oslavy, otrlý jedinci dopíjí mix rum+vajíčka made in Jiřan, zbytek likviduje plech s pivem. Jak je již dobrým zvykem prázdné plechy sešlapáváme stylem ala Azurith. Nálada je výborná, ještě víc nám ji zvedá Ruda a jeho kousky. Například, když vysvlečen do půl těla shání na benzínce koňak. (Všichni mu srdečně děkujeme za zpříjemnění zpáteční cesty.) Je kolem půl dvanácté a konečně dorážíme do Liberce. Ještě to jdeme lehce doslavit, ale vesměs jsme všichni K.O.
Zpět na začátek