FK Viktoria Žižkov - FC Slovan Liberec
25.11.2000
Je sobota (24.11.2000) asi tak 19:00, a začíná předodjezdová příprava. V neděli se odjíždí v 7:45 od bazénu autobusama na Žižkov a tak máme dost času. Pobyli jsme v Šavlovně, v Kebabu a kolem druhý hodiny jsme přesunuli do Postilionu. Celý večer fakt neděláme nic jinýho než že někoho přesvedčujeme o tom kam má jít, míchanými nápoji. Zhruba ve čtyři hodiny, se nám podařilo vzbudit kamarádku, ale přemluvit ji k cestě na Žižkov již ne. V 5 hod. odcházíme každý ještě domů, někdo si chce vzít dres nebo vlajku, já si jdu pro šálu a další důvody si už nepamatuji. 7:45 dorážím přesně na minutku k autobusu, jsou čtyři a tak to v Praze bude velký, snad. Ostatní noční pařiči nedorazili, mají vypnutý telefon. V autobuse jsem s celou Hrádeckou skvadrou, vepředu sedí ostříži a další borci, a tak je jasný, že ze spaní nic nebude. Obzlášť poté co přišla na řadu prezentačka Hrádeckých zásob. Zde je stručný výčet: na každého z nás vzadu (asi 6 osob) minimálně dvě piva, a dvě láhve fernetu, nikdo jinej nic nemá a tak jako po několikáté nebýt jich byli bychom na suchu. Zásoby však zmizeli ani nevíme jak, a tak zařazujeme skandování: Benzínka, benzínka. Řidič pochopil co si naše tělo žádá a zastavujeme. Ledničku s pivama bereme útokem. Piva mizí po desítkách. Hurá na Prahu. Nálada je výborná, skandujeme na pražáky, a konečně jsme u stadionu. Musíme před branou dopít veškeré alko, protože nás tam s ním nepustí, začína to jako minule. Pořadatelka je ale jinak celkem milá, vyvešujeme vlajky, žižkováky hravě překřikujeme, aby né v našem kotli je přes dvěste lidí, připojují se k nám i cestovatelé, kteří raději neriskují zájezd a přijeli auty, (po posledních zkušenostech z Bohemky se ani nedivím). Takže v našem kotli je asi 100 fans, 20 ultras (i jablonecký) a zbytek jsou normální fanoušci. Pějeme liberecké choráli a různé pokřiky, vše je v klidu a ani nic nenasvědčuje nějaké akci. Výhrůžky pražáků vzali za své,nikdo nás nenapadl, pokud nepočítám policajty. Žádnou pyrotechniku nemáme, poté co brňáci v pátek dýmovnicí přerušili utkání na dvacet minut, nemá cenu ukazovat podobnou atrakci.
O prvním poločase se dá říct z hlediska fotbalu jen to, že jsme dostali gól a jinak nic. Ne proto že bych snad neměl dostatečný výhled, nebo že bych nebyl schopnej sledovat utkání, ale proto že to byl nejhorší, snad ani ne fotbal, co jsem viděl. Chceme ven, dojít si k blízké benzínce pro plechovky, to se ale nelíbí policii a začína boj o naše práva. Pořadatelé jsou s nima za jedno, na námitku že když mám lístek a ještě neutrženej tak mě musejí pustit dovnitř, dostáváme odpověd že nemusí. To se nám moc nelíbí a tak začíná lehká přetlačovaná s pořadateli a policií. Vše si policie pečlivě natáčí, teda pokud jí to dovolíme, přecejen detailní záběry obličejů, které jim poskytujeme asi moc o jejich a našich akcích neřekne, dokonce se kdosi rozhodl kameru z ruky policajta vytrhnout, opět pouze menší konflikt, přesouváme svou aktivitu ke vchodu na vedlejší tribunu, poté co tudy prošlo několik lidí si myslíme že i nás by mohli pustit. Pořadatel však stěží absoloval základku, na přímou výzvu ať nám zavolá hl. pořadatele pouze nechápavě zírá, pak přichází další pošuk ten snad ani školu nepoznal, několik nadávek a už nás opět hlídá policie, vzdáváme to, také protože začíná druhý poločas. Sotva začal dostávám zprávu, že má na stadion dorazit ségra (opravdu moje sestřička se na nás přijde podívat) a tak se přesouváme ke vchodu jestli jí ten starej dědek pustí, když nás nechtěl. Je nás asi deset, po pěti minutách co ségra strávila u vchodu, je vpuštěna. Dědek od nás přesto schytal neuvěřitelné množství nadávek: Z holky to se můžeš posr... co, voco ti de vždyť ti stejně už nest..., chtěl bys, co atd. Zdravím se se ségrou a hurá zpět do kotle. Hra je ještě horší a tak začínáme skandovat: Škorpil ven, pak začínáme naší oblibenou skákací: "Kdo neskáče fandí Spartě, HOP HOP HOP, kdo neskáče fandí Spartě, HOP HOP HOP. LAZARO neskáče." Reakce na to že Lazzaro se už vidí ve Spartě a radši ani nenastupuje k utkání, podruhé. Další náš oblíbenec přišel na řadu: Čapek ven. Čapek ven. Pak se zas uchylujeme k nadávkám na pražáky. Běží 65.min jediná liberecká střela na branku končí v našem sektoru, minule jsme tu hráli s pořadateli bago což se jim nelíbilo, tentokrát míč ihned uklízíme do baťohu, pořadatelé mezi námi bloumají kam se ten míč mohl podít. Dostáváme druhý gól tentokrát z penalty, moc nám to nevadí, protože si opravdu nezasloužíme vyhrát. Ještě asi pět minut zbývá do konce, nás to už moc nebaví a tak skandujeme: Pískej konec. Konečně konec, nejen utkání ale i podzimní části, konečně odejdou smradi, který chtěj hrát jinde a opět bude bojovný tým.
Autobusy jsou zaparkovaný asi 100m od vchodu, zastavujeme auta pořváváme na odjíždející liberečáky. Policie není v přesile a tak nás raději nechávají ať brzdíme dopravu, pak už nasedáme do busů. Nikde nestavíme, řidič pospíchá na další šichtu. Nám se v hlavě zrodil skvělý nápad, zajít na fotbal ještě do Jablonce, hrajou tam Bohemáci. Řidič odmítá zajet do JBC a tak musíme z Liberce. V 14:04 odjíždí vlak a tak stihneme druhej poločas. Jede nás sedm, ostatní vyměkli. Skandujeme na perónu a pak i ve vagóně. Sedí tu s námi pouze jedna dívka a tý to evidentně nevadí. Ostatní lidé instinktivně nastupují do prvního vagónu. Přichází průvodčí a oznamuje nám, ať si vystoupíme, ukazujeme mu platné jízdenky, nato neměl odpovět a tak pouze oznámil, že jde volat policii, a odešel, sklidil potlesk. Situace začíná být zajímavá, po krátké poradě jsme se rozhodli takto: slečně radíme jděte do prvního vagónu jestli nemáte občanku, protože policajti je budou kontrolovat uposlechla našich rad, my hned po ní také přesedáme a vyhlašujem bobříka mlčení, schováváme všechny vlajky a šály, a nadáváme na výpravčího, že neoprávněně zdržuje vlak a tím pádem i cestující a to úplně bezdůvodně, policisté nedorazili a tak přišel znova výpravčí a povídá, že si teda nemusíme vystoupit ale že musíme být v klidnu, odpovědí mu je: a nejsme snad? Raději vystoupil a odmával odjezd. Cesta je celkem v pohodě, šeptem skandujeme Slovan, Slovan. Vystupujeme a teď už zase řveme. Řítíme se ke stadionu, těsně před náma jdou Ultras. K našemu skandování se nepřidávají přišly podpořit JBC. Cestou ke stadionu si myslíme že se snad ani nehraje, je úplný ticho občas nějakej ptáček něco zazpívá, jestli to teda jsou ptáčci. Párkrát ještě skandujeme, nemůžeme moc rychle jít, protože Pavel má sádru na noze. Před stadionem opět předvádíme už nasvičenou věc, bobřík mlčení a schování fasn věcí. Dostáváme se na stadion v 55.minutě utkání. Odhcázíme do sektoru kde nikdo není (pod hodinama). Vyvěšujeme vlajku, na stadionu je absolutní ticho, ani Bohemáci kterých je asi čtyřicet vůbec nefandí. Rozjíždíme sedmihlasé SLOVAN SLOVAN. Jablonec je v šoku. Po minutě se vzmáhají a čtyřikrát jakžtakž zakřičí Jablonec. Spoučtíme další salvy opěvující Slovan. Pak děláme vláček a zpíváme ..., v 75.min už nemůžeme ani s dechem ani s hlasivkama. Před námi se "rozcvičují" hráči JBC, kecáme s nima, jejich odpovědi jsou zajímavé. Útkaní je 0:0, odpověď na to kolik si myslí že to skončí říkají 0:0, jestli ho ten fotbal zajíma odvětí že ne, je to jen práce, stejně mě nenachá hrát tak co. 85. Křičíme pískej konec a pak ještě zposledních sil Slovan. 87.min JBC dávají vítězný gól, to už bohemáci hrají v desíti. Odcházíme. Tramvají domů. Jsme fakt utahaní, a tak jen rádoby vtipně komentujeme reklamní panely. LBC rozchod domů, je 15:45. (Aspoň se dnes vyspím.)
Zpět na začátek